Páteční úžasný výlet

Dnešní den začal poněkud neslavně - paničku jsem vytáhla z postele už po 5. hodině ranní. Ne že bych sama byla takové ranní ptáče, měla jsem jen nějaké střevní potíže :-( Kolem poledne jsme ale měly domluvený výlet s tetou Jančou, Maxíkem a pro mě novým strejdou s více než lákavou přezdívkou "Salám" :o) Brzy jsem tedy na nějaké bolení zapomněla a těšila se na zábavu, která mě měla čekat. Hned na začátek nás potkaly drobné organizační nesrovnalosti, kdy jsme s paničkou čekaly 15 min na rozpáleném parkovišti a divily se, že druhá skupinka by byla tak nedochvilná - nebyla - pouze čekala na JINÉM parkovišti :o) Díky novodobým výmyslům v podobě mobilů se ovšem pánečkové brzy domluvili, kde je vlastně ten správný výchozí bod a mohlo se vyrazit. Cesta vedla krásnou přírodou, po pravé tlapce řeka, po levé les. Co víc jsme si s Maxem mohli přát.

Tlapkali jsme lesem, říčkou, honili se, řádili a pánečkové byli rádi, že od nás mají pokoj (a že ho teprve mít budou). Po nějaké době jsme dorazili ke krásné chajdaloupce, kterou si prý jednou taky pořídíme. Zatím však měli naši človíčci v batohu jen na kofolu a oběd, tak jsme u ní s Maxíkem aspoň zapózovali.

Nejlepší část výletu nás teprve čekala. Brzy jsme totiž dorazili k úžasnému rybníčku! A tam jsme se teprve vyřádili! Maxík je stejný vodouch jako já, takže jsem konečně měla pořádného partnera pro vodní hrátky!

Jak jsme se schladili, vlila se nám do žil nová energie. A pak teprve začalo to pravé ródeo.

Následovalo několik lítaček za klacíkem, dokazování si odolnosti a udatnosti, a bojů o vůdčí pozici :o) Pánečkové se radši klidili stranou a dělali, že ti grčící a štěkající psi nepatří k nim. My jsme si to s Maxem ale náramně užili. Ale jak už to v životě chodí - vitěz může být jen jeden :o)

Po asi hodinovém vodním bláznění jsme se zvedli k odchodu. Čekala nás už jen jedna zastávka - tentokrát ta nejpříjemnější pro pánečky - oběd v hospůdce. Maxík dostal granulky, ale já jsem utřela čumák. Až na pár piškotů jsem nedostala nic.  Ale neříkejte, že jsem se nesnažila...

Pánečkové si namlsali bříška, a nezapomněli si taky slíbit, že musíme brzy uspořádat podobný výlet, protože tento neměl jedinou chybičku. Než teta Janča vytrávila, stihla nás ještě panička vyfotit u památníku.

Pak už jsme se vydali na zpáteční cestu, která uběhla jako voda a brzy jsme byli u autíček. S Maxíkem jsme si dali poslední pusinku a dál už fakt nevím, protože jsem padla na své místečko a spala jsem v tu ránu jako dudek.

Děkujeme Janči, strejdovi Salámovi a v neposlední řadě Maxíkovi za nádherný den a brzy se těšíme na repete!!!

(Zbytek fotek tradičně u nás www.famezkorycanskychskal.rajce.idnes.cz/Narozeninovy_den_a_dalsi)