Láska s Mugambim

Poslední prázdninový den je potřeba si maximálně užít. A tak jsme s paničkou nelenily a vypravily se na výlet. Cesta byla trošku delší, ale jakmile jsem zjistila, že na přehozu v autě jsou plastový úchytky (zcela jistě pro moje pobavení), dala jsem se do dravého kousání a najednou už se zastavovalo. První překvapení bylo, že z velikých vrat vykoukla moje "skoro-panička", sestřička od paničky. A pak mi začlo svítat - tady už jsem přece jednou byla! Holky mě kamsi vedly a já jen doufala, že moje smysly mě neklamou. A měla jsem pravdu! Za vrátky krásného a zcela nového autobazaru :o) stála teta Ivča, strejda Laďa a hlavně MUGAMBI! To, co se strhlo sotva jsme se uviděli, popisovat radši ani nebudu. No zařádili jsme si šíleně. Paničky ani nevytahovaly foťáky, protože by z nás stejně byly jen zrzavé šmouhy :o) Naháněli jsme se asi 10 minut, než přišel strejda Tom a naše partička tak byla kompletní. Vydali jsme se tedy do přírody. S Mugim jsme řádili po lese, lítali po stráních a s radostí naráželi pánečkům v plné rychlosti do noh. Došli jsme na velikou louku, kde pánečkové vytáhli z baťůžků několik frisbíček. Nás to ale s Mugim nebavilo a radši jsme proháněli jeden druhýho.

To nás neomrzelo po celou dobu prochajdy. Protože ale svítilo sluničko a naše rychlost byla skutečně pekelná, s vděčností jsme se zalezli ochladit do potůčku. Bohužel v něm nebylo moc vody pro pořádnou koupačku, ale na osvěžení to stačilo. A navíc byla kolem móóóc dobroučká travička, takže jsme se pořádně napásli (protože doma nás nenakrmí!).

Oráchaní, nabumbaní a odpočinutí jsme vyrazili vstříc dalším zážitkům. Pánečkové tlachali o blbinkách, které nás rozhodně nemohli zajímat a tak jsme s Mugim vymýšleli, co by se kde dalo provést. Na louce žádný zajiček ani srnečka zrovna nebyli, ale my jsme nepohrdli ani myšičkou. Mugiho sice hrabání moc nebavilo, ale když viděl, jak jsem se do toho položila, začal se o nory zajímat taky. A že mu to hrabání nakonec šlo!

Protože pánečky Mugiho čekala ještě nějaká práce, museli jsme se vydat nazpátek. Cestou nás ještě chytlo několik "raplů" a krásně jsem se vylítali, pofackovali, pováleli a pohráli si. A s Mugim se hrálo přímo parádně. Je to stejnej "pobouchanec" jako já a tak naše hry nebraly konce.

Po boji jsme si ještě jednou odpočinuli v travičce a pak už jsme vážně museli domů. Já s paničkou a skoro-paničkou jsme šly ještě na obídek ke strejdovi Tomovi domů. Na dvorku jsem se potkala s Astičkou, ale nechtěla se se mnou moc kamarádit, tak jsem radši stáhla ocásek a mazala s paničkou do domu. Oběd byl vážně moc dobrej (pochvala šéfkuchaři :o)). No já teda houby vím, protože na mě samozřejmě zase nezbylo, ale panička si ho pochvalovala. Já jsem dostala jen pár piškotků. A to jsem se snažila zapůsobit všemi možnými prostředky, dělala jsem hodného psa i smutné očka zároveň - neklaplo to. Napříště musím vymyslet něco lepšího!

Pak už jsme se s paničkama sbalili a vyrazili domů. Cestu jsem prospala, až na malou zastávku, když paničky krmily autičko (i ten blbej krám dostal dřív než já!), takže mi utekla ani jsem nemrkla. Doma jsem (konečně) dostala nažrat, pořádně to zapila a zalehla. Po takovém výletě ani není divu. A zdát si nechám jen o Mugíčkovi! Tak dobrou.

Děkujeme Ivči, Laďovi, Lenči, Tomovi a v neposlední řadě Mugambimu za krásný výlet a těšíme se (snad) brzo naviděnou!!!

VŠECHNY FOTKY: www.famezkorycanskychskal.rajce.idnes.cz/14._mesic