Když jsou doma galeje

Jestli si jako myslíte, že si pořád jenom užívám výletů, koupání se, dovádění s kamarády a podobně, tak se převelice pletete. Všechna tahle zábava je totiž vykoupena tvrdou prací, kterou si jistě spousta z vás ani nedovede představit. A tak to bylo i tuhle neděli. S heslem Kdo nepracuje, nejí, jsme se tedy s paničkou pustily do práce. Naším úkolem bylo rozvozit hromadu hlíny po zahradě.

V uších mi pořád znělo to zlověstné NEJÍ, NEJÍ, NEJÍ... a tak jsem hrabala co to šlo.

Nojo, pak to ale s tou prací tak vypadá, když jeden stojí a nic nedělá... a já abych to odedřela všechno sama! Tak děléj, nabírej tou lopatou, mně už se to sype pod packama!

Lepšího pomocníka než mě by si jeden nemohl přát. A miska granulí zalitá vývarem mou domněnku jen potvrdila. Ale protože život není jen práce, vyrazily jsme si zpestřit odpoledne na vychajdu.

A protože nebyly po ruce ani tlapce žádné srnečky, zajičci, ba ani bažantíci, posloužila nám i stará pet lahev. To by jeden nevěřil, jaká sranda se s ní dá zažít.

Ulítaní, uřícení, ale parádně vyblbnutí jsme se vrátily domů. A po tak náročném dni jsme si s paničkou odpočinek vyloženě zasloužily.