Drahý výlet s holkama

V pátek jsme se vypravily na bezvadnej výlet s Berinkou a tetou Romčou. Bohužel, tak jak skvěle začal, tak i blbě skončil. Šly jsme lesíkem, lovily jsme srnečky (ale o tom ani muk) a užívaly jsme si PŘÍJEMNÉHO (zatím) počasí. Paničky rozhodly, že zkusíme novou trasu, nám s Berískem to bylo jedno, hlavně, že jsme byly venku. Asi po 2 hodinkách cesty se začalo bleskurychle zatahovat, nad hlavama nám bouřilo o stošest a mraky neměly vůbec přívětivou barvu. Teta Romča navrhla, že bychom se mohly schovat do blízké hospůdky, ale nakonec podlehla optimismu mé paničky, že "z toho pršet nebude"  :o))))))  A tak jsme šly.

Nepršet vydrželo ještě asi dalších 5 minut. Ale pak to stálo za to. Paničky se schovaly do lesíka, což ale stejně nemělo žádný účinek. My s Beruš jsme se nudily a tak jsme zoufalým paničkám řádily za zády. No a protože byly za 5 minut stejně durch, rozhodly se, že vylezou ze svého chatrného úkrytu a rozdají si to s deštěm na férovku. Teď nastává moment, který vysvětluje titulek... panička vytahuje z kapsy mobil a schovává ho do bezpečného úkrytu (zabalen do kapesníčků putuje do batohu), který ale, jak se později ukáže, nebyl ani trochu bezpečný. Po asi deseti minutách zápasu s prudkým lijákem přestává pršet. Všichni vypadáme, jako bychom právě vylezly z rybníku. Paničky žďímají trička, my se oklepáváme a nastává i druhý klíčový moment - panička sundává moje krásné červené vodítko, háže ho do trávy a převlíká se do suché mikiny (kterou si prozíravě přibalila :o)). Šťastny, že už neprší se vydáváme opět na cestu. Vodítko zůstává ležet v trávě. K autům jsme to měly ještě asi půl hodinky. Naštěstí začalo svítit sluníčko a tak se zbytek cesty dal ustát. Nakonec se paničky i smály, že se ta jejich smůla snad nikdy nezlomí - z takových 80% nám na společných procházkách prší. Poslední úsek vedl přes políčko, kde jsme ještě s Berinkou zanechaly kráter jako hrom, no myšička je myšička. Pak se paničky rozloučily a s vidinou horké vany a postele jsme se rozjely domů.

Oblečení na sušák, boty vycpat novinama, to všechno by nebyl problém, ale co dělat s mobilem, ve kterém šplouchá voda?! Fénování, otírání kapesníčkem, nic nepomohlo. Panička celou noc doufala (samozřejmě marně), že mobil vyschne a bude normálně fungovat. Nestalo se. Teď alespoň doufá, že všechna data ze SIMky půjdou vytáhnout.

Ráno nás však čekalo ještě jedno nemilé překvapení. Když jsme se chystaly na procházku, panička zjistila, že nemáme vodítko. A v tu ránu jí to docvaklo. Na nic jsme nečekaly a s nadějí jsme vyrazily po našich včerejších stopách. To, co normálně chodíme hodinku jsme odsprintovaly za půl, ALE výsledek se dostavil - vodítko leželo přesně tam, kde bylo včera zapomenuto!!! Tak aspoň něco. I když by panička raději oželela vodítko a měla fungující telefon :o) Tak co se dá dělat, pro příště už jsme poučeni.

Holky naše, děkujeme za krásný výlet a doufáme, že to byla naše poslední společná koupel mimo rybník :o) A příště dáme na vaše instinkty!

Mobilku, bojoval jsi statečně, ale kdybys nebyl blbej krám, kterej má někde díru do displeje, tak jsi to mohl přežít!!!!