Závody do vrchu aneb hurá na sjezdovku

V neděli 12.7. nás čekala neobvyklá akce - IV. ročník Závodů do vrchu, kterou pořádal Brněnský coursingový klub. Moc jsme se těšily, že poznáme něco nového a zároveň jsme byly rády, že za zábavou nemusíme nijak daleko, jen do Předkláštěří u Tišnova. Jelikož jsme tam ale netrefily, zneužily jsme tetu Kačku a strejdu Davču, a držely se jich po cestě jako klíšťata. Po zjištění, že mám plyn asi jen na 10 km cesty, jsem se za cíl modlila každým metrem. Modlitby byly vyslyšeny a my bez problému dojely na místo. Teta Kačka předala Famulce narozeninový dáreček, za který opravdu moc a moc děkujeme -  jsi nejhodnější, že na nás tak myslíš, ale barakuda si to ani nezaslouží. Famu ani nevěděla, jestli se má víc radovat z dobrůtek, anebo ze stejdy a tety pohromadě :o) Společně jsme tedy zamířili na přejímku. Tu nám pořatelé škodolibě umístili do půlky té hrozné sjezdovky, a tak nám s Famulkou nezbylo nic jiného, než se vyškrábat nahoru. Během posledních metrů jsem začala pochybovat, že si ten pes vůbec uvědomuje, co všechno pro něj dělám :o) Byly jsme nahlášeny a pak už jsme jen čekaly na pokyny a začátek závodu.

Fame se moc těšila, to ještě nevěděla, co ji čeká! A já se modlila, aby ten kopec nevzdala, pravidla byla totiž nekompromisní - pokud se pes někde na trati zastaví, nastupuje na scénu páníček a je jen na něm JAK, ale musí psa dostat do cíle. Při představě, že si dám kopec ještě jednou a to sprintem, se mi dělalo značně nevolno, takže jsem Fame zapřísahla, že jestli nedoběhne až nahoru, tak jede domu jako štěkanáček! Mášena poslouchala jedním uchem a hystericky sledovala trať. Pak přišla řada i na ni. Fame opět čuměla doprava, jak je naučená, a já už viděla, jak vyběhne kamsi do pr... Naštěstí se pustila za střapcem a neuhla až do cíle. Zezdola se mi špatně posuzovalo, jak vlastně běží, ale i tak jsem viděla, jak ji poslední, strmá část dává zabrat.

Nicméně doběhla až do cíle (jediný její štěstí ;o)), kde už na ni čekal Davča, který ji jedním zkušeným hmatem odchytl a odvedl mi ji do půlky sjezdovky, kam jsem se mezitím šplhala, jak nejrychleji to šlo. Děkujeme mooooc, strejdo, za asistenci. Podívali jsme se ještě na ostatní ridgebacky a bylo na co koukat. Pak jsme se s Famulou uklidily do stínku, protože vedro bylo šilený, a na dece jsme z povzdálí koukaly na probíhající závod. Famu už neměla žádné touhy, trať ji přestala zajímat, asi holt uznala, že tohle už pro její "těhotný" kosti není, a tak k mému naprostému nepochopení ležela na volno u dráhy, sledovala život mravenců nebo spala! Holt faleška s ní dělá divy.

Druhé kolo tu bylo cobydup a já se opravdu vážně obávala o Mášenčin běh. Na trať jsem ji skoro dovlekla a fakt nevypadala, že by chtěla běžet. Na startu sice klasicky ječela, ale stejně... A taky že jo - vyběhla, ale po pár metrech se zastavila. Slova, která mi projela hlavou, tu ani psát nemůžu :o) Naštěstí byla chybička jen v Máščině nepozornosti, najednou neviděla (nebo možná dělala, že nevidí) střapec. Když jsem ji nahnala na správný směr, napojila se a běžela sjezdovkou vzhůru. Do cíle ji ovšem dotáhl už jen povzbuzující strejda Davča, i zespodu jsem viděla, že každý skok je tvrdě vydřený.

Mášenku jsem si zase převzala od Davči a hned jak jsme došly zpět na deku, ulehla a už se ani nehla. A tak jsme v klídku počkaly na konec závodu. Vyhlašování se trošku protáhlo, protože holky z BCC pečlivě vypisovaly každý diplom a nic neodbyly. Vůbec jsem nevěděla, jak si Fame vlastně vedla, protože zespodu se rychlost opravdu špatně posuzovala. Ale vzhledem k jejímu těhotenskému stavu jsem v žádný úspěch ani nedoufala. Velmi milým překvapením pro nás tedy bylo 3. místo. Na víc tentokrát neměla ani ve snu. Fame dostala krásnou medaili, vlastně naši úplně první, dosud jsme měly štěstí jen na poháry a kokardy. Vzorky krmiv jsem jí hned dala ke spasení, takže jsme odjížděly spokojené obě dvě :o)

Děkujeme moc všem z BCC, perfektní organizace, milý přístup - byla to naše první akce a maximální spokojenost.

Véééliké poděkovaní naší dvorní fotografce Kačče (www.lambra.ic.cz) za nádherný foto! Plus ještě jednou moc děkujeme za nadílku. Taktéž děkujeme Davčovi, za odchyt, povzbuzování a super společnost!

No a v neposlední řadě děkuji moc barakudě, že jsem jen díky ní nemusela sprintovat do toho hnusnýho kopce :o) Jsi pašanda, že jsi to zvládla i se svými 25 štěňaty v bříšku ;o))))

Ostatní fotky:

www.famezkorycanskychskal.rajce.idnes.cz/2_roky/